Odemykání a sjezd řeky Olše

Tradiční oddílová akce letos proběhla velmi netradičně! Z různých důvodů se několik našich členů Odemykání řeky nemohlo nebo snad nedejbože nechtělo zúčastnit a zůstala skupinka tak malá, že by hry v klubovně neměly smysl...

Rozhodli jsme se tedy podniknout něco jiného a to sjezd naší milované Olše. Pro lepší předpověď počasí se navíc akce přesunula na neděli.

Ráno se ukázalo, kdo z Hraničářů se skutečně nezalekne ničeho, protože klobouk dolů každému, kdo se odhodlal přijít, i když na teploměru byly sotva tři stupně a obloha zůstávala zatažená.

Začali jsme rychlým nástupem, Miky přečetl odemykací listinu a pak Bořek, v doprovodu posádky, slavnostně odemkl řeku. Převlékli jsme se, nasedli do lodí a vypluli směrem na Dětmarovice. Byla zima, fakt že jo! Když ale slunce vidělo, že jsme to nevzdali, usmálo se na nás a hned pod prvním přeneseným jezem nám začalo svítit. Teplo se líbilo skoro všem, ale Božovi už to asi přišlo moc a tak hned u druhého jezu zvolil raději studenou koupel v podobě cvaknutí. Loka, která seděla na háčku, z koupání tak nadšená nebyla, ale oba otužilci to zvládli statečně. Z Wikingů si černého petra vytáhl Miky, který byl cvaknutí nejblíže, a tak i on musel do vody, aby kamarádům pomohl.

Další peřejky jsme už zdolali bez problému a brzy následoval oheň, u kterého jsme poobědvali buřty.

Po jídle nás čekala ještě dvojitá kaskáda. První část raději kotrčníci zdolali bez háčků, tu druhou si už užili všichni. Pak už byla voda klidná a mohli jsme se kochat krajinou, zatímco se pomalu začaly objevovat první Dětmarovické domy. Sjezd jsme zakončili pod silničním mostem, vedle kterého jsme mohli počkat, než se řidiči vrátí s vozíkem pro lodě.

Myslím si, že akce dopadla skvěle, a kromě tuhého začátku bylo i počasí nakonec velmi příjemné a sjezd jsme si užili. Někteří z nás byli na takovém sjezdu dokonce poprvé, takže určitě bude na co vzpomínat.

Sepsal: Chytrouš